V pátek 16. října 2026 v 10:58 vystoupil z rychlíku Vltava na táborském nádraží prezident republiky. Byl to T. G. Masaryk. Celý den procházel s pěší kolonou městem, rozdával ponožky, debatoval se studentstvem a večer odplul na pramici po Jordánu do západu slunce.

Tatíček je zpět je anti-politická mystifikační performance souboru Tygr v tísni a Divadla Oskara Nedbala Tábor. Zkoumá sílu státních symbolů a rituálů, rozdíl mezi mandátem a charismatem a to, jak snadno uvěříme zprávě, která se tváří oficiálně.

Pozvánky, tisková zpráva ani harmonogram nikdy neprozradily, o kterého prezidenta jde. Zbytek si domyslela veřejnost i část médií a Pražský hrad musel upřesnit, že jde o mystifikaci. Úřední oficialita fungovala jako trojský kůň: protokol, akreditace, bezpečnostní pokyny a projevy vpustily performance do běžného života města, do jeho institucí i do cesty náhodným kolemjdoucím.

Masaryk v Táboře nestál na podstavci. Seděl v plném řeznictví, kde mu jedna paní doporučila dršťkovou, skončil na maturitním tablu studentstva obchodní akademie a od devadesátileté paní slyšel, že se jí splnil sen. Na jeden den nabídl zkušenost s veřejným činitelem, jakého bychom si možná přáli: vlídným, rozvážným, se zájmem o druhé.

Inspirací byla Masarykova cesta z exilu do Prahy v prosinci 1918, která vedla přes Tábor. Na tamním nádraží tehdy zazněla věta „Tábor je náš program“.

Kolona měla 11 členů a členek včetně filmového štábu, prezidenta potkaly nebo zahlédly vyšší stovky lidí a do hry se zapojilo přes deset táborských institucí.