Tatíček je zpět
Tatíček je zpět
Zdobit a chválit!
V pátek 16. října 2026 v 10:58 vystoupil z rychlíku Vltava na táborském nádraží prezident republiky. Byl to T. G. Masaryk. Celý den procházel s pěší kolonou městem, rozdával ponožky, debatoval se studentstvem a večer odplul na pramici po Jordánu do západu slunce.
Tatíček je zpět je anti-politická mystifikační performance souboru Tygr v tísni a Divadla Oskara Nedbala Tábor. Zkoumá sílu státních symbolů a rituálů, rozdíl mezi mandátem a charismatem a to, jak snadno uvěříme zprávě, která se tváří oficiálně.
Pozvánky, tisková zpráva ani harmonogram nikdy neprozradily, o kterého prezidenta jde. Zbytek si domyslela veřejnost i část médií a Pražský hrad musel upřesnit, že jde o mystifikaci. Úřední oficialita fungovala jako trojský kůň: protokol, akreditace, bezpečnostní pokyny a projevy vpustily performance do běžného života města, do jeho institucí i do cesty náhodným kolemjdoucím.
Masaryk v Táboře nestál na podstavci. Seděl v plném řeznictví, kde mu jedna paní doporučila dršťkovou, skončil na maturitním tablu studentstva obchodní akademie a od devadesátileté paní slyšel, že se jí splnil sen. Na jeden den nabídl zkušenost s veřejným činitelem, jakého bychom si možná přáli: vlídným, rozvážným, se zájmem o druhé.
Inspirací byla Masarykova cesta z exilu do Prahy v prosinci 1918, která vedla přes Tábor. Na tamním nádraží tehdy zazněla věta „Tábor je náš program“.
Kolona měla 11 členů a členek včetně filmového štábu, prezidenta potkaly nebo zahlédly vyšší stovky lidí a do hry se zapojilo přes deset táborských institucí.
“Chtěli jsme vytvořit neviditelné divadlo, jakousi kolizní fikci, která využije úřední oficiality – protokoly, tiskové zprávy, harmonogramy, projevy i bezpečnostní opatření jako trojského koně. Performance se díky tomu sžila s reálným organismem města, pronikla do jeho institucí a náhodným kolemjdoucím i diváctvu nabídla chvilkové ponoření se do paralelní reality prezidentské návštěvy.”
Harmonogram návštěvy
10:58 příjezd rychlíkem Vltava
11:00 nádraží – přivítání dětským zpěvem, chléb se solí od Pekárny Lužnice
11:30 Řeznictví JPB Tábor
11:50 pomník Mistra Jana Husa
12:10 Botanická zahrada při VOŠ a SZeŠ / náměstí TGM
12:30 meteorologický sloup Klubu českých turistů – nová pamětní šipka
12:50 Gymnázium Pierra de Coubertina – debata o pravdě a poznání
13:10 pomník padlým vojínům a národního osvobození – dvě minuty ticha
14:20 Kafe Knihy Jednota – setkání s kulturními aktéry a aktérkami Tábora
15:10 Triko Tábor
15:30 Husitské muzeum – projev z balkonu gotického sálu
16:00 Restaurace U Zeleného stromu
16:50 Divadlo Oskara Nedbala – setkání s občany a vernisáž výstavy
18:09 odjezd na pramici od mola ve Vančurově ulici, přehrada Jordán, za zpěvu ženského sboru
Tvůrčí a produkční tým
Koncept a režie: Ivo Kristián Kubák
Dramaturgie, komunikace a texty: Martin Falář
Výprava a výstava: Anna Hrušková
Režie dokumentu: Ondřej Klusák, Boris Remunda
Fotografie: David Peltán
T. G. Masaryk: Jan Matásek
Protokolář: Marek Toman
Ochranka: Michal Lurie
Náměstkyně hejtmana: Barbora Šupová
Místostarostka: Sára El Kobliha
Produkce: Karolína Novotná, Aneta Kučeříková, Julie Kotalíková, Libor Staněk, Patrik Kučera, Klotylda Marková, Linda Rybáková
Projekt pořádá Divadlo Oskara Nedbala Tábor ve spolupráci se souborem Tygr v tísni.
Na projektu se podíleli:
Kafe Knihy Jednota, Gymnázium Pierra de Coubertina, Triko Tábor, DIVOčiny – Lesní klub, AutoMatky, Martin Kraus, Karolína Berková, Svazenka, Pekárna Lužnice, Antikvariát a galerie Bastion, Husitské muzeum v Táboře.
Výstava 600+6 nejsladších vizí Tábora
Součástí večerního setkání v DON byla jednodenní výstava architektonických modelů z dortů. Anna Hrušková je vytvořila pod pseudonymem Any_Pear a proměnila v nich kritizované betonové náměstí TGM v hravý prostor na pomezí utopie a dystopie – s marcipánovými lavičkami, cukrovými pergolami a želatinovými kluzišti. Výstava pracovala s jazykem art brut a naivního umění. Na vernisáži ji prezident nakrojil.